Krokus chrysanthus Fuscotinctus (žlutý)

Okrasný cibulovitý druh krokusu, známý časným kvetením na jaře.

Jeho květy jsou žluté s tmavými hnědofialovými skvrnami a žilkami, které mu dodávají zajímavý a kontrastní vzhled.

Listy jsou úzké, tmavozelené s charakteristickým bílým proužkem uprostřed.

Rostlina je kompaktní, vhodná do skalek, zahradních záhonů a nádob.

Má ráda slunná až polostinná místa a dobře propustnou půdu.

Jak pěstovat

Staří Římané považovali krokus za květinu Aurory, bohyně ranních červánků. Lidé ho znali už ve starověké Asýrii a Babylonii, v Indii a Egyptě několik tisíciletí před naším letopočtem, kde se používal jako barvířská, léčivá a okrasná rostlina i jako koření. Název rodu Crocus (krokus) je starořecký a používal se již ve starověku.

Vysazují se v září až listopadu, podzimní druhy v červenci.

Krokus se množí hlízami, které se každý rok na začátku léta, po odkvětu a zaschnutí nadzemních částí, vyjmou z půdy a prosuší na stinném, suchém a větraném místě. Poté se vytvořené malé dceřiné hlízky oddělí od velkých. Velké se na podzim vysazují 5 -8 cm od sebe do dočasných záhonů. Krokus vyžaduje lehké písčité půdy a slunná stanoviště.

Cibule se sázejí na podzim — od září do prosince, než zamrzne půda. Zvolte slunné místo nebo lehký polostín a kyprou, dobře propustnou půdu. Sázejte je zhruba do hloubky trojnásobku jejich výšky, špičkou nahoru, 5–10 cm od sebe. Po výsadbě jednou zalijte a půdu udržujte mírně vlhkou až do prvních listů. Po odkvětu odstraňte odkvetlý květ, ale listy nechte zežloutnout samy — vyživují cibuli na příští sezónu.