Krokus Etruscus Zwanenburg (žlutý)

Krásný jarní krokus s jasně žlutými květy a fialovým žilkováním.

Rostlina je nízká, vysoká asi 10–15 cm, a kvete brzy na jaře.

Hodí se k výsadbě do zahrad, na skalky a k ozdobě trávníků.

Snadno se pěstuje a upřednostňuje slunná až lehce stinná místa s dobře propustnou půdou.

Jak pěstovat

Staří Římané považovali krokus za květinu bohyně jitřenky Aurory. Lidé ho znali již ve starověké Asýrii a Babylónii, v Indii a Egyptě několik tisíciletí před naším letopočtem, kde se používal jako barvířská, léčivá a okrasná rostlina i jako koření. Název rodu Crocus (krokus) je starořecký a používal se již ve starověku.

Sází se v září až listopadu, podzimně kvetoucí druhy v červenci.

Krokus se rozmnožuje hlízami, které se každý rok začátkem léta, po odkvětu a zaschnutí nadzemních částí, vyjmou z půdy a osuší na stinném, suchém a větraném místě. Poté se od velkých hlíz oddělí drobné dceřiné hlízky, které se vytvořily. Velké hlízy se na podzim vysazují 5–8 cm od sebe do dočasných záhonů. Krokus vyžaduje lehké písčité půdy a slunná stanoviště.

Cibule se sázejí na podzim — od září do prosince, než zamrzne půda. Zvolte slunné místo nebo lehký polostín a kyprou, dobře propustnou půdu. Sázejte je zhruba do hloubky trojnásobku jejich výšky, špičkou nahoru, 5–10 cm od sebe. Po výsadbě jednou zalijte a půdu udržujte mírně vlhkou až do prvních listů. Po odkvětu odstraňte odkvetlý květ, ale listy nechte zežloutnout samy — vyživují cibuli na příští sezónu.